Zasmějte se s legendárními hláškami z komedie Marečku, podejte mi pero!

Na úspěchu komedie Marečku, podejte mi pero! z roku 1976 se podepsal tandem scenáristů-cimrmanologů Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák a zkušený režisér Oldřich Lipský. S ním si už předtím spolupráci vyzkoušeli na komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!

Scenáristy samozřejmě inspirovaly i vlastní zážitky ze školy. Když Ladislav Smoljak jako mladík učil na večerní škole pro pracující, do níž je nakonec příběh také zasazen, zažil, jak se někteří dospělí žáci stylizují do role šplhounů. Jeden z nich mu pořád nosil pero, aby mohl zapsat do třídní knihy, a jiný mu zase podával matematické a fyzikální tabulky. Šplhouna Hujera (mistrovsky ho sehrál Václav Lohniský) si ale prý scenáristé vymysleli i s pověstným výrokem „Dovolil jsem si přinést švestičky ze své zahrádky“.

Marečku, podejte mi pero! - upoutávka

Hliník se odstěhoval do Humpolce

Mnohé výroky z komedie už dávno zlidověly. Tak třeba bonmot profesora češtiny Hrbolka (František Kovářík) „Nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším!“ nebo „Metelesku blesku!“ – výzva, aby se snaživec Hujer přestal vnucovat a zmizel.

A což teprve věta „Hliník se odstěhoval do Humpolce“! Ta způsobila nevídané. Hliník, kterého nikdo nikdy neviděl, má dnes v Humpolci v tamním parku Stromovka pamětní desku – samozřejmě z hliníku.

Imaginární přistěhovalec dokonce dostává dárky, lidé mu píšou ze všech koutů světa a na městský úřad dorazila Hliníkova evidenční karta. Má už také své muzeum – Hliníkárium na Havlíčkově náměstí v budově kina a informačního střediska. Na tabuli je napsaná pozvánka na schůzku rodičů a přátel školy, na lavici je vyrytý nápis „Kroupa je vůl“ a hned vedle leží pětikoruna, kterou si měl Plha obtáhnout.

Svěrák a Smoljak aneb Tuček a Šlajs

Scenáristé Svěrák a Smoljak si nemohli ve své komedii nezahrát. Zdeněk Svěrák se jako dítě školou povinné bál matematikáře Fuchse a aby si ho alespoň trochu získal, běhal na začátku každé hodiny ochotně do kabinetu pro zabodávací tyčinky, jimiž pan profesor znázorňoval směry přímek v prostoru.

Svěrák se Smoljakem se velmi těšili, jak se během natáčení sblíží s hlavním hrdinou – Jiřím Kroupou starším – tedy Jiřím Sovákem, ale svou roli tehdy sehrála generační bariéra a Sovák je k sobě blíž nepustil. Zato si jejich scénář velmi pochvaloval a řekl doslova: „Byl to v mém životě jediný filmový scénář, v němž jsem nezměnil ani slovo, protože dialogy byly napsány mistrovsky.

Možná jste o filmu Marečku, podejte mi pero! nevěděli, že…

• Ladislav Smoljak rok učil na večerní škole v Brandýse nad Labem a ve třídě měl dva studenty, kteří podobně jako ve filmu seděli v první lavici a podávali mu tabulky a pero. Dokonce i věta „Pero dávám já, ty půjčuješ tabulky“ je autentická.
• Jiří Sovák se do scénáře zamiloval na první přečtení. Podle něj byl zcela mimořádný a vše bylo dokonalé. Roli se učil hlavně v posteli, ale taky na chalupě a na terase a šlo mu to neuvěřitelně rychle. Na film se koukal pokaždé, když běžel v televizi, a samozřejmě si ho i nahrál na video. Za roli tehdy obdržel honorář 40 tisíc korun.
• Správný překlad věty „Hujere, jděte si po svých!“ do rumunštiny samozřejmě nezní „Metelescu Blescu.“ To si vymysleli autoři scénáře Smoljak a Svěrák. Když potom v roce 2013 použilo tento slogan politické uskupení Hlavu vzhůru v rýmu „Metelsku Blesku, pojďme pomoci Česku“, zvažoval Zdeněk Svěrák, že se obrátí na soud. Hnutí nakonec svůj slogan stáhlo, autorům se omluvilo a jako výraz dobré vůle poslalo částku 30 tisíc korun na účet charitativní organizace Paraple.

„Školní“ filmy Češi prostě milují

Je zajímavé, jak dobrou tradici mají v československé a české kinematografii filmy ze školního prostředí. Vzpomeňme na prvorepublikové komedie režiséra Martina Friče Škola, základ života nebo Cesta do hlubin študákovy duše, které se stále reprízují.

Ze studentského prostředí úspěšně těžil i náš první filmový muzikál Starci na chmelu scenáristů Vratislava Blažka a Ladislava Rychmana, který film také natočil. Studenti medicíny a posléze již dospělí absolventi jsou hrdiny jedinečné série filmů o „básnících“ (Jak svět přichází o básníky, Jak básníci přicházejí o iluze, Jak básníkům chutná život) režiséra Dušana Kleina.

A konečně po listopadu 1989 se Zdeněk Svěrák vrátil ke svému oblíbenému prostředí a spolu se svým synem Janem vytvořili skvělou retro komedii Obecná škola, v níž exceluje Jan Tříska jako svérázný učitel Igor Hnízdo. Zdeněk Svěrák v něm zvěčnil svého skutečného učitele Mejstříka, který dokázal originálními metodami zkrotit třídu kluků z periferie.

Takže je jasné, co budete dělat ve čtvrtek večer:). Ve 20.00 se na vás těšíme na Prima MAX!