Je darem některých talentovaných neherců (Josefa Šebánka alias Homolky staršího například) vdechnout svým filmovým postavám před kamerou zvláštní přirozenost, opravdovost, kterou by herec profesionál svedl jen stěží. Přesně tak je tomu u Zdeňka Svěráka. Jeho mistrné neherectví a civilnost tu působí rozhodně osvěžujícím dojmem a to i přes stupňující se blbost, kterou se Svěrákova postava vyznačuje.
Byl dosažen limit pro přehrávání
Litujeme, ale na vašem účtu je přehráváno příliš mnoho videí zároveň. Pokud chcete pokračovat v přehrávání na tomto zařízení, prosím, ukončete přehrávání na jiných zařízeních. Více o limitech přehrávání videí na účtech s předplatným najdete na adrese https://ipri.ma/faqbr
Jako jed - upoutávka
Kdybychom měli celou zápletku shrnout do jedné věty, řekli bychom: Hořká komedie o krizi středního věku, opotřebovaném vztahu zapšklého manželství a druhé míze, která z člověka dělá vola a může přivodit až naprostou sebedestrukci a zmar. Ale nebojte. Ač té zatrpklosti a melancholie je tu zvláště v druhé půlce požehnaně a rozlet pana inženýra na perutích lásky se nevyhnutelně mění v neřízený pád, lehce těžkou hlavu vám vykompenzuje po všech stránkách kvalitní podívaná odlehčená vtipnými momenty a hláškami, na nichž má lví podíl právě Zdeněk Svěrák.
Velká pochvala patří Jiřímu Stivínovi za působivou hudbu, Otu Kopřivovi za zádumčivě poetickou kameru a jednoznačně Vítu Olmerovi za skvělý režijní počin, kteří mnozí hodnotí jako jeden z nejlepších v jeho kariéře.
Věděli jste o filmu Jako jed, že…
- Hlavní roli inženýra Pavla Hnyka měl původně ztvárnit Jiří Menzel. Vedení Barrandova ale na poslední chvíli spolupráci Olmer–Menzel neschválilo a týden před začátkem natáčení režisérovi nařídilo najít si někoho jiného. Jiří Menzel pak sám požádal Zdenka Svěráka, zda by roli nepřijal.
- Konkurz na hlavní ženskou postavu se sice na Slovensku pořádal, Ivona Krajčovičová byla však pro roli Julky hlavní Olmerovou favoritkou a to i přes to, že byla blondýna a musela hrát v černé paruce, aby působila více ohnivě.
- S Ivonou Krajčovičovou si Zdeněk Svěrák zahrál již podruhé, poprvé to bylo ve filmu Co je vám, doktore rok před tím (1984). V obou snímcích ztvárnila jeho partnerku a oba filmy režíroval Vít Olmer. Traduje se, že v průběhu natáčení Jako jed se Zdeněk do Ivony skutečně zamiloval, bohužel ale neopětovaně. Naštěstí to ovšem vyšlo najevo až na konci filmování.
- Role zhrzené milenky Vlasty byla jednou z posledních, kterou si Laďka Kozderková zahrála. Zemřela po premiéře v roce 1986.
- Vynikající Libuše Švormová alias krutovládkyně manželka Alice se nechala slyšet, že herci měli při natáčení povoleno zasahovat do textu, čehož využíval především Zdeněk Svěrák a to nejen u své postavy, ale i postav ostatních. Výsledkem byly většinou ještě komičtější scénky a vtipnější dialogy.
- Při filmování v Košicích (kam se inženýr Hnyk rozjel hledat milovanou Julku), se štáb bavil historkami ze školních let, a tak se v hlavě Zdenka Svěráka zrodil nápad na napsání Obecné školy (1991). Scénář původně nabídl Vítu Olmerovi, ale ten zrovna pracoval na Tankovém praporu (1991) a tak se režie ujal Svěrákův syn.
- Film měl zpočátku malý divácký ohlas. Ovšem jen do doby, než jej vzal Vít Olmer s sebou na stáž do USA. Poté, co rádio Hlas Ameriky vyzdvihlo úspěch filmu ve Státech, strhla se v Československu lavina úspěchu.
Oblíbené hlášky
Pavel s Alicí těsně po zhasnutí noční lampičky:
„Alice?“
„Už je moc pozdě, Pavle.“
„Víš jak dlouho my už jsme spolu...“
„Já mám zítra ráno stání.“
„No jo, ale když já mám stání dneska!“
Pavel k podřízené kolegyni:
„Poslyšte, Olšovská, chtěl bych vám doporučit, abyste si jméno soudružky Tomčányové dobře zapamatovala a laskavě nekolomila. NEKOMOLILA!“
Pavel se na pracovní schůzi vymlouvá:
Ředitel: „Teď prosím, soudruhu inženýre, o tu zprávu.“
Pavel: „Tak tu zprávu, abych tak řekl, já ji v podstatě mám. Ale vzhledem k neodkladným úkolům, které jsem teď musel řešit, prostě potřebuju to hodit na papier... ehm, na papír. Takže dneska... ne, zejtra, maximálně v pondělí bych to dal překlepnout, čili koncem příštího týdne byste to mohli všichni mít na stolech. Možná.“
