Smrtonosná past: Jak Bruce Willis navždy změnil akční žánr?

Série Smrtonosných pastí patří mezi nejslavnější akční snímky, které na přelomu 80. a 90. let zcela proměnily pravidla žánru. V čem je postava Johna McClanea tak unikátní?
Bruce Willis jako nezdolný John McClane ve Smrtonosné pasti 3.
Bruce Willis jako nezdolný John McClane ve Smrtonosné pasti 3.
20th Century Fox

reklama

Letos si připomínáme čtvrt století od uvedení třetí Smrtonosné pasti. Pro leckoho tím jedna z nejslavnějších akčních sérií skončila, vždyť čtvrtý díl (Smrtonosná past 4.0), a především pátý (Smrtonosná past: Opět v akci) byly přijaty o něco chladněji. Každopádně však celá tato série ztělesňuje několik proměn amerického akčního filmu – stejně jako řadu neprvoplánových témat k analýze.

Zarputilý hrdina nové generace

Možná jste si někdy lámali hlavou nad tím, proč se Smrtonosná past v originále jmenuje Die Hard. Kořeny tohoto termínu sahají až na začátek 19. století, konkrétně ke Španělské válce za nezávislost. Jeden z britských důstojníků se tehdy odmítl vzdát a tímto heslem vyzval své spolubojovníky k válčení do posledního dechu. Fráze se v angličtině ujala jako označení pro člověka, který za žádnou cenu neustoupí ze svého přesvědčení. Zatímco v politice takto bývají nazýváni skalní zastánci krajní pravice, ve filmovém světě bychom těžko hledali vhodnějšího zástupce než právě Johna McClanea. Nedobrovolného hrdinu, který i navzdory mnoha zraněním a kocovině neustoupí ani o krok a vždy zjedná nápravu.

A když už jsme u McClaneových bolístek, právě Bruce Willis v této roli redefinoval pojetí akčního hrdiny. Zatímco 80. léta byla ve sféře akčních filmů pod nekompromisní nadvládou osvalených Arnolda Schwarzeneggera či Sylvestra Stalloneho, plešatící a utrápený Willis dal divákovi pocítit náročnost svého úkolu. Nevědomky tak roku 1988 začal vznikat svébytný subžánr akčního filmu, v němž nesledujeme jen hrdiny zdatné fyzicky i psychicky, nýbrž jsme svědky nečekaných vzepjetí od obyčejných lidí. A takové výjevy nás samozřejmě velmi inspirují.

Hned na začátku prvního dílu vidíme McClanea, kterak se bojí létat letadlem a nosí snubní prsten. To nejsou typické vlastnosti, jimiž bychom definovali akční hrdiny. McClaneova zranitelnost je navíc podtržena jeho chabým vybavením, bosýma nohama a ikonickým nátělníkem. Postupem času nás bolí každá Johnova modřina či krvácející noha – do té doby se nikomu nepodařilo vytvořit akční figuru, s níž bychom se tak snadno ztotožnili! V dalších dílech je McClane už o poznání silnější, stále však trpí světskými problémy – například kocovinou ve třetím díle, v němž spojuje síly s ještě nepravděpodobnějším hrdinou, než je on sám – civilistou v podání Samuela L. Jacksona. Zkušený policajt se navíc nezdráhá mluvit sprostě, proklínat svou smůlu a stěžovat si na nepříznivé okolnosti. Tak nehrdinské, tak představitelné!

Hodinky, rasismus a Vánoce

Všichni si jistě pamatujete, jak se Johnu McClaneovi podaří nakonec zabít úhlavního padoucha prvního dílu, Hanse Grubera. Jeho pád z mrakodrapu provázený skutečně nefalšovaným překvapením herce Alana Rickmana je samozřejmě ikonický, jedna drobnost však bývá přehlížena. Gruber se zachytí za hodinky, které na ruce nosí McClaneova manželka Holly. Ta je dostala za výborné výkony v práci a její pracovní vytíženost byla také jedním z důvodů, proč se manželé od sebe odloučili. Nyní, tedy na konci filmu se hrdinovi podaří tento symbol rozpadlého vztahu zahodit, čímž nejen zabije hlavního záporáka, nýbrž také umožní, aby se pár dal zase dohromady. Takovou symbolickou romantiku by člověk v nejvyšších patrech Nakatomi Plaza vážně nečekal! Nemluvě o faktu, že se tímto gestem McClane konečně vymaňuje z okovů času, který mu jinak od začátku filmu odtikával…

Smrtonosná past vzbudila i mnoho zájmu v oblastech, kde bychom to nejspíš nečekali. Existují například rozsáhlé analýzy zamýšlející se nad tím, zdali můžeme první díl považovat za klasický vánoční film. (Pro vaši informaci – ano, snímek do popkulturního vánočního kánonu zřejmě patří, přestože se zprvu nejednalo o záměr.) A série se překvapivě subtilně vyjadřuje i k tématu rasismu – v prvních dvou filmech se McClane dočká pomoci od afroamerických strážců zákona; sice jen malé a vzdálené, ale přesto větší než od kohokoli jiného. Ve trojce je už Samuel L. Jackson téměř rovnoprávným parťákem a ve světle těchto společenských proměn je úsměvné, že afroamerická komunita protestovala proti rasistické ceduli, kterou ne vlastní vinou musí McClane na začátku filmu nosit.

Vývoj prvních tří Smrtonosných pastí odráží klasické schéma filmových pokračování – v jedničce si tvůrci vystačili s jednou budovou, herní pole dvojky je v podobě letiště o něco větší a třetí díl už se odehrává v kulisách celého New Yorku. Klaustrofobická atmosféra je však přítomná stále a společně s nesmiřitelným časovým limitem a zranitelným hrdinou tvoří základní kameny úspěchu této série, jež změnila žánr akčních filmů navždy.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama