Pražáci dědy Komárka aneb Pojďte si dát dostaveníčko Na samotě u lesa

Co by si naše filmografie počala bez vlídného dědy Komárka a jeho zlidovělých průpovídek, Jitky krávy, cimrmanovského zedníka Lorence, mladých manželů Lavičkových… Ale hlavně – co bychom si bez nich počali my sami? Nenechte si ujít tenhle elixír pro duši ve čtvrtek ve 20.00 na Prima MAX.
Na samotě u lesa
Na samotě u lesa
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Rozepisovat se dlouze o obsahu jedné z nejslavnějších českých komedií asi nemá cenu, všichni ho dobře známe. Mladý Zdeněk Svěrák a Daniela Kolářová vytvořili kouzelný pár, manžele Lavičkovy, kteří se rozhodnou koupit rekreační chalupu na vesnici. Jejich kamarád jim dohodí chalupu dědy Komárka (Josef Kemr), který souhlasí, že Lavičkovým pronajme jednu místnost, „na podzim sklidí, prodá kravku a na jaře už nezaseje“, odstěhuje se k bratrovi na Slovensko a dům Lavičkovým prodá. Postupně ale začíná být více a více zřejmé, že k ničemu z toho nedojde.

Na samotě u lesa - upoutávka
Na samotě u lesa - upoutávka

Co už není tak notoricky známé je fakt, že dvojici SvěrákSmoljak inspirovaly k napsání scénáře jejich vlastní zážitky a zkušenosti se sháněním rekreační chalupy.

Nezapomenutelné vedlejší figurky jako zedník na vozíčku Lorenc, co nic nedělá, ale všem radí, či mlynář, co vypráví legendární příběh o vodníkovi za rachotu strojů, jakož i hlavní postava dědy Komárka, ti všichni mají svůj předobraz v reálných postavách.
Zdeněk Svěrák kdysi skutečně koupil chaloupku se starým pánem „na dožití“. Jmenoval se Lukšíček a Zdeňkovi na natáčení dokonce zapůjčil ten starý motor s prasklým chladičem, co při startování tak prská a střílí, protože produkce nemohla nic podobného nikde sehnat. A jedna z nejslavnějších hlášek filmu „Chčije a chčije“? Ta pochází od pana Lukšíčka zrovna tak.

V sedmdesátých letech nebylo zřejmě povolanější osoby, která se mohla ujmout režisérské taktovky, než Jiří Menzel. Po Ostře sledovaných vlacích (1966), za které získal Oscara, Rozmarném létě (1967) a Skřiváncích na niti (1969) si tedy připsal na konto další perlu – Na samotě u lesa (1976). Spolupráci se Zdeňkem Svěrákem si pak zopakoval ještě jednou a to po devíti letech při natáčení Vesničky mé střediskové. S tím je spojená jedna vtipná historka. Traduje se, že na Barrandově přišli po čase úplnou náhodou na to, že Zdeňku Svěrákovi omylem zaplatili za scénář k „Na samotě“ dvakrát. Navrhli mu tedy, že buď jeden honorář vrátí, nebo jim dodá nový scénář k novému filmu. Zdeněk si vybral druhou možnost. Naškrábal pár stránek, ty se za několik týdnů dostaly opět do rukou Jiřího Menzela a bylo rozhodnuto o začátku natáčení Vesničky.

Záběry z filmu Na samotě u lesa
Autor: Filmové studio Barandov Záběry z filmu Na samotě u lesa

Věděli jste o filmu Na samotě u lesa, že…

  • Při psaní scénáře si tvůrci pohrávali s myšlenkou, že by dědu Komárka nechali na konci umřít. „Nakonec jsme se ale rozhodli, že by v komedii neměl nikdo umírat,“ uvedl po letech v jednom rozhovoru Zdeněk Svěrák, „i když nás ta představa lákala.“
  • Herecká legenda František Kovářík, který ztvárnil roli otce dědy Komárka, se narodil v roce 1886 a v době natáčení mu bylo rovných 90 let. Ten samý rok vytvořil ještě nestárnoucí postavu profesora Hrbolka v neméně slavné komedii Marečku, podejte mi pero. Do sklonku života (1984) si zahrál v dalších devíti filmech a seriálech, například Tajemství proutěného košíku, Honza málem králem, Faunovo velmi pozdní odpoledne a dalších.
  • Souběžně s tímto snímkem pracovala Daniela Kolářová rovněž na filmu Léto s kovbojem (1976) a jak se jednou svěřila, byla to často válka produkcí.
Léto s Kovbojem: Honza

Připomeňte si nejlepší hlášky z Léta s kovbojem

  • Jedním z alternativních názvů filmu, nad kterým tvůrci uvažovali, zněl Pražáci dědy Komárka.
  • Jiří Menzel se původně hlásil na divadelní fakultu, ale nevzali ho pro nedostatek talentu. „Byl jsem čerstvě po maturitě, měl jsem rok dva do vojny, tak jsem šel do televize,“ vzpomíná na to, jak se dostal k filmu. „Tam jsem nosil balíky v archívu a dělal jsem asistenta asistentovi. Televize tenkrát začínala, existovala u nás teprve třetí rok, a já si říkal, že se bude rozšiřovat a bude potřebovat všechny, i nás netalentovaný. A když na divadlo nestačím, možná budu dobrý pro tu televizi. Tak jsem se přihlásil na filmovou školu a tam mě vzali.“ Díky bohu.
Reklama
Reklama