Pozor, jde kontrola a Všichni musí být v pyžamu

„Já jsem dozor nad dodržováním klidu práce neschopných!“ Tragikomedie z roku 1984 o životních peripetiích kontrolora nemocných (František Husák), který se po infarktu rozhodne žít zdravě. Předsevzetí je jedna věc, realita bývá ovšem často odlišná. Primu Max si pusťte ve čtvrtek ve 20.15.
Všichni musí být v pyžamu - upoutávka
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

„A neschopnku sem a neschopenku tam... No co co co co?“ Perfektní režie Jaroslava Papouška, skvělá hudba Karla Mareše s použitím motivů z Malé noční hudby Mozartovy a geniální František Husák ve své, troufli bychom si říct životní roli.
Za zmínku stojí celý herecký ansábl: sběratel porno obrázků Karel Heřman, jediná poctivě marod Eliška Balzarová, otec záletník Josef Kemr, elegantně si vykračující Marie Rosůlková, nahý mladý milenec Jan Hartl...  
Těšte se na výborné scénky a dialogy a řemeslně na jedničku zvládnutý film na vysoké úrovni tehdejších československých tragikomedií.

A o co že tu ve zkratce jde? František Husák alias Řehoř Maršíček zde vystupuje jako kontrolor nemocných, který se nesmí rozčilovat a musí dodržovat zdravou životasprávu. Jeho návštěvy u práce neschopných ale samozřejmě neprobíhají tak, jak by si představoval, a své mouchy má i jeho soukromý život. Místo předepsaného klidu tedy prožívá jeden nervák za druhým a všechna jeho předsevzetí postupně berou za své... Řehoř propadne nezdravému jídlu, alkoholu i ženám a kromě toho postupně přijde o většinu životních jistot včetně střechy nad hlavou. Výsledkem je druhý infarkt, po němž si hrdina slibuje, že vše napraví a bude žít zdravě...

Věděli jste, že...

  • Snímek má předlohu v divadelní hře Vlastimila Venclíka „Vrať mi pyžamo“.  
  • Jedná se o jeden z posledních snímků Jaroslava Papouška, režiséra a scenáristy zodpovědného například za volnou trilogii o Homolkových (režie i scénář) či klasiku nad klasiky Hoří, má panenko (scénář).


Jaroslav Papoušek se narodil v Podkarpatské Rusi (v roce 1929) a k českému filmu se dostal velkou oklikou. Začínal jako ladič hudebních nástrojů, ale jeho snem bylo stát se malířem. Po několika pokusech se dostal na sochařské oddělení pražské AVU a po jejím absolvování (1957) se živil jako vcelku úspěšný sochař a malíř. Kromě toho ale i psal. V roce 1963 vydal novelu Černý Petr, jež natolik zaujala režiséra Miloše Formana, že se ji rozhodl zfilmovat a Papouška přibral do svého týmu Forman-Passer. Jaroslav Papoušek pokračoval s prací na Formanových filmech jako autor námětů a spoluscenárista (Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko) a brzo to začal zkoušet i coby režisér. Mezi jeho nejznámější snímky patří již výše zmíněný miniseriál o Homolkových (1969–1972) či dětská komedie Konečně si rozumíme.
Svým posledním filmovým počinem jako by si předpověděl vlastní smutný konec. Jaroslav Papoušek zemřel v srpnu 1995 náhle na infarkt. Bylo mu šestašedesát let.
 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama