Osvícení slaví 40 let od premiéry. A pořád je nejlepším hororem všech dob

Osvícení (The Shining) zkombinovalo drásavou atmosféru se znepokojivou hudbou a památnými hereckými výkony. Dodnes si lámeme hlavy nad množstvím významů, které jdou v tomto jedinečném hororu najít...
Jack Nicholson vytvořil v Osvícení jednu ze svých nejpamátnějších rolí.
Jack Nicholson vytvořil v Osvícení jednu ze svých nejpamátnějších rolí.
Warner Bros.

reklama

40 let od premiéry slaví jeden z nejopěvovanějších hororů všech dob. Osvícení (v originále The Shining) je dalším z mnoha mistrovských děl Stanleyho Kubricka, a přestože autor předlohy Stephen King nebyl s výsledkem spokojen, zástupy filmových fanoušků s ním výrazně nesouhlasí. Filmové zpracování se totiž výrazně lišilo od literární předlohy, což Kingovi samozřejmě vadilo více než jinak spokojeným divákům. Na slávu filmu se pokusil navázat Mike Flanagan s filmem Doktor Spánek podle Stephena Kinga (aby o zapojení literáta tentokrát nebyly pochyby), ovšem výsledek byl polovičatý a všudypřítomné hrůzy prvního filmu z roku 1980 nedosáhl. Které motivy původního filmu dodnes nepřestávají hororové fanoušky fascinovat?

Mnoho tváří antihrdiny

Náruživí fanoušci se mohou zabývat i všudypřítomným zdvojením hlavních motivů. Například předchozí správce domu, který se zbláznil a zavraždil svou ženu a (samozřejmě) dvě dcery, se jmenoval Charles Grady; komorník, kterého Jack potká v umývárně, se představí jako Delbert Grady. O úroveň dál je koneckonců i možná náhodná shoda jmen Jacka Nicholsona a jeho postavy Jacka Torranceho. Ve filmu se opakují motivy dvou labyrintů z živého plotu (jeden skutečný a jeden zmenšený model). Koupající se žena v pokoji 237 má dvě různé podoby. A takto by šlo ještě chvíli pokračovat.

Na úplném konci filmu vidíme fotografii z roku 1921, na níž je vidět postava Jacka Nicholsona. Jak si tento znepokojivý úkaz vysvětlit? Sám Kubrick řekl, že současný Jack je reinkarnací jednoho z předchozích správců hotelu, což by také mohlo souviset s jeho postupným propadem do šílenství – při návratu na staré známé místo se šílený správce postupně rozpomíná na svou minulost. Jiná interpretace stojí na možnosti, že ďábelský hotel jaksi vsákl Jacka do své historie a zpětně ho do ní zakomponoval. Obě možné interpretace každopádně počítají s úzkou provázaností Jacka a hotelu Overlook. Je možné, že se historie stále opakuje? Že to, co se odehrálo v minulosti, je pro přítomnost tak neodmyslitelné, že je současné dění pouze jakýmsi odrazem, druhou tváří dřívějších událostí?

V této souvislosti leckoho napadne, zdali se ve filmu skutečně vyskytují duchové, anebo se vše odehrává jen v myslích ústředních hrdinů. Tímto rozporem si dlouho nejsme jisti a Kubrick této dvojznačnosti využil i díky neustálé přítomnosti zrcadel. Vždy, když Jack rozmlouvá s duchy, se ocitáme v prostředí plném zrcadel či jiných odrazových ploch. Jsou tito duchové „skuteční“ a odhalují tak nadpřirozené jevy odehrávající se v prokletém hotelu, anebo se jedná o vize znázorňující postupný rozklad Jackovy osobnosti?

Specifika neskutečného hotelu

Proč pokoj 237? Tuhle otázku si položil snad každý. Má toto číslo nějakou symboliku? Čtenáři předlohy vědí, že v knize se objevuje číslo pokoje 217, nač tedy změna? Důvod je velmi pragmatický. Skutečný hotel Timberline Lodge v severoamerickém Oregonu, který posloužil filmařům k natáčení exteriérů, se totiž obával, že by návštěvníci odmítli ubytování v pokoji 217, pokud by se nechvalně proslavil ve filmu. Číslo 237 však ve skutečném hotelu žádný pokoj neměl, tak si vedení u Kubricka vymohlo tuto drobnou změnu. Za zmínku stojí, že návštěvníci hotelu paradoxně vyžadují pokoj 217 více než kterýkoli jiný…

Řada filmařů a amatérských architektů zpochybňovala prostorové rozložení hotelu. Exteriéry a interiéry se natáčely na úplně jiných místech, vnitřek hotelu vznikal kompletně v britských ateliérech. Natáčení mimo reálné lokace bylo zcela záměrné – jen tak totiž bylo možno vytvořit hotel, který prostě nedává smysl. Pokoje jsou plné nesmyslně rozmístěného nábytku, nepravděpodobně položených oken a dveří, které nemohou nikam vést. Zároveň není možné, aby se do zvenku nikterak obřího hotelu vešel rozlehlý taneční sál, úvodní aula či složité spletence chodeb. Přestože tedy divák tráví spoustu času prozkoumáváním jednotlivých částí hotelu, ani po dvou a půl hodinách děje se v něm nemůže pořádně orientovat. Film o nadpřirozených jevech si holt zaslouží i nadpřirozené prostředí.

Ještě odvážnější teorie se věnují zmínce z úvodu filmu, že byl hotel postaven na indiánském pohřebišti. Neúcta k tradicím původních obyvatel Ameriky je na několika místech opětovně naznačena a vrcholí záběrem na zmíněnou fotografie, jejíž datem pořízení je 4. červenec 1921. Den nezávislosti patří k nejvýznamnějším americkým svátkům, jelikož symbolizuje vymanění amerických obyvatel z područí Velké Británie; tatáž událost však pro původní obyvatele amerického kontinentu znamená ztrátu nároků na svou půdu a legitimizaci masakrování indiánů. Možná tedy Kubrick prostřednictvím postavy Jacka, bílého amerického muže maniakálně vraždícího nevinné, odkazuje na nespravedlnosti zámořské historie.

Rozličných intepretací si můžete v temných zákoutích internetu přečíst spoustu, ty nejodvážnější se nebojí navrhnout možné sexuální a fyzické zneužívání ze strany Jacka – z řady pasáží filmu vyplývá, že Jack svou manželku opakovaně týral, a ještě hůře z toho vyšel jeho syn, který se mohl stát obětí sexuálního zneužití. Od toho se následně odvíjejí některé znepokojivé obrazy, například když malý Danny vidí člověka v medvědím kostýmu, který se oddává podivným aktivitám s jiným duchem (či představou). Na tyto znepokojivé interpretace se můžete podívat třeba v následujícím videu, každopádně není pochyb o tom, že památné dílo Stanleyho Kubricka se zařadilo nejen do hororového kánonu, ale dodnes patří k podnětným (a pořádně znepokojivým) milníkům kinematografie.

reklama

reklama