Něco na té Mary pořád je. I po více než 20 letech

Těžko věřit, že to je víc než 20 let, kdy pod režisérskou taktovkou bratří Bobbyho a Petera Farrellyho vznikla tahle nestárnoucí klasika, komediální kult, který patří k jedněm z jejich nejlepších ne-li úplně nejlepším počinům. I když názory na to, co je vtipné a co ne, se mohou lišit a jsou nepochybně subjektivní záležitostí, tenhle film přináší scénky, které vás pobaví, ať je vám dvacet nebo šedesát.
Neexistuje snad nikdo, kdo by neznal fórek s překvapivě silným „stylingovým gelem“ ve vlasech Mary, a rovněž flashbacky do mládí Teda alias Bena Stillera prožitého s rovnátky a ve víru událostí poznamenaných neskonalou smůlou jsou geniální.
Cameron Diaz to tady vážně sekne, Ben Stiller nepřehrává a zahanbit se nedají ani herci ve vedlejších rolích, speciálně Matt Dillon. Film, který získal 27. místo v žebříčku Nejvtipnějších filmů 20. století vypsaném Americkým filmovým institutem, 2 Zlaté glóby a dalších 18 filmových ocenění, vás jistojistě rozesměje. A ne jednou. Něco na něm rozhodně je.
Mary je krásná, milá, chytrá... zkrátka úžasná. Každý, kdo ji zná, ji miluje a nejinak je na tom Ted, její spolužák, kterému ovšem puberta a rovnátka na kráse zrovna nepřidaly. I přesto si Mary vybere za partnera na maturitní ples právě jeho, ovšem... Po sérii šílených trapasů, které památný večer provází, se Ted rozhodne nikdy už svou drahou Mary nespatřit.
Po třinácti letech je jeho srdce však stále zraněno nenaplněnou láskou a tak se uchýlí k poslednímu zoufalému kroku: najme si soukromého detektiva, aby ztracenou Mary našel a on se ještě jednou pokusil o to, co na střední škole skončilo tak neslavným fiaskem.