Já nejsem já: V čem měli Kaiser s Nárožným problémy a jak se natáčely erotické scény?

Komedie Já nejsem já z roku 1985 stojí na rozdílném herectví Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera. Tihle dva se před natáčením neznali, ale film je velmi sblížil.
Oldřich Kaiser a Petr Nárožný v komedii Já nejsem já.
Oldřich Kaiser a Petr Nárožný v komedii Já nejsem já.
Bontonfilm

reklama

V sobotu od 16:50 uvidíte vtipnou komedii režiséra Václava Vorlíčka, která se pyšní hudbou Karla Svobody a svedla dohromady Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera. Ve filmu je čekal nelehký úkol, během měsíčního úplňku si totiž vyměnili své identity a museli hrát jeden druhého. Oba pánové nechtěli nic ponechat náhodě, a tak se několik měsíců před natáčením pravidelně scházeli. „Nikdy předtím jsme se spolu nepotkali, tak jsme si řekli, že by bylo fajn, abychom se poznali lépe,“ zavzpomínal Nárožný.

Rozdíly jen ve studiu

Místem jejich setkávání bývala kavárna. Zatímco on popíjel čaj, Kaiser si obvykle objednával láhev bílého vína. „Kolegové se nám smáli, že spolu trávíme víc času než se svými vlastními rodinami,“ usmál se herec.

Na place odvedli skvělý výkon, horší to pak bylo ve studiu, kde se museli vzájemně nadabovat. „To byl docela oříšek. Nárožný mluvil strašně rychle a Kaiser zase velmi pomalu. I když jsme je během natáčení krotili a upozorňovali je na to, stejně pak u postsynchronů nastal problém. Byla to klopotná práce. Nárožný byl zoufalý z Kaisera, Kaiser z Nárožného,“ přiblížil režisér Vorlíček.

Oldřich Kaiser v kůži Petra Nárožného…a naopak. Já nejsem já
Autor: Bontonfilm Oldřich Kaiser v kůži Petra Nárožného…a naopak. Já nejsem já

Odlišné osudy hereček

Aby si každý z diváků přišel na své, do hlavních ženských rolí obsadil dvě půvabné herečky: blonďatou Janu Švandovou a tmavovlásku Evu Jakoubkovou, kterou potkal velmi smutný osud. Upila se k smrti a zemřela v pouhých třiapadesáti letech. „Byla to okouzlující žena s pronikavě zelenými očima. Čišelo z ní velké charisma. Pokud by neměla problémy s alkoholem, mohla to dotáhnout hodně daleko. Vyprávělo se o ní mnohé... Že v divadle schovávala flašky vodky, v kabelce nosila prášky a kombinovala to dohromady, aby mohla vůbec fungovat...  V životě asi nebyla moc šťastná. Když jsme točili Já nejsem já, byla ještě spolehlivá a odehrála si své,“ prozradil režisér.

Druhá zmiňovaná Jana Švandová v herecké branži září dodnes. Na filmy z osmdesátých let, ve kterých ztvárňovala atraktivní sexy ženy, vzpomíná s nostalgií. „V té době mít bujné poprsí nebylo moc v módě. Jako mladá jsem se proto často hrbila, aby nebylo poznat, jak jsem vyvinutá. Tohle byl jeden z mála filmů, kde jsem toho mohla ukázat víc. A když sem pak dorazil trend odhalených vnad a já si mohla vzít konečně odvážný dekolt, tak o mně napsali, že mám umělé poprsí, což mě tedy urazilo,“ uvedla s úsměvem.

Erotické scény s Oldřichem Kaiserem prý byly zábavné. „On byl odjakživa bavič, živel, showman, člověk se s ním pořád musel smát, takže jsem ani žádný ostych během nich nepociťovala. Na to s ním prostě nebyl čas,“ vylíčila herečka, která ráda spolupracovala i s režisérem Vorlíčkem. „Jen jednou jsem měla problém, a to kvůli zlé paní Křečkové, kterou jsem hrála v jeho seriálu Křeček v noční košili. Když jsem přišla do metra, tak na mě děti pokřikovaly: ‚To je ta blbá Křečková!‘ To nebyly moc příjemné situace. Ale k hereckému životu to prostě patří,“ rozesmála se Jana Švandová.

Komedii Já nejsem já uvidíte v sobotu od 16:50 na Primě.

reklama

reklama