Dojemné je putování Z Paříže do Paříže

Francouzské filmy v sobě mají zvláštní kouzlo. Těžko říct, co je tou tajnou ingrediencí – zda poetika, která má ovšem daleko ke kýči, či množství emocí, kterých tu je vrchovatě, ale stále působí realisticky a ne jako klišé. Jeden takový kouzelný film si nenechte ujít ve středu od 20.00 na Prima MAX.
Z Paříže do Paříže
Z Paříže do Paříže
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Co se tedy skrývá za šarmem francouzských snímků? Bude to zřejmě kombinace obojího výše zmíněného plus další hromada speciálních přísad, které se pod rukou schopného režiséra, v tomto případě ostříleného filmaře Christiana Duguaye, promění ve skvostnou manu, lahodný pokrm pro duši divákovu.

Z Paříže do Paříže - upoutávka
Z Paříže do Paříže - upoutávka

Nejinak to bylo i v případě filmu Z Paříže do Paříže. Málokdy narazíte na válečný snímek natočený s takovým citem, s jasnou představou o tom, co má (nebo nemá) sdělit, bez zbytečných odboček, bez známky patosu, bez dialogů, které by trhaly uši, nebo scén pouze na efekt. Je nesmírně osvěžující pustit si film, ze kterého na sto honů nečpí producentský kalkul „namastit si kapsu a jít zas o dům dál“.

Z Paříže do Paříže
Z Paříže do Paříže

Maurice a Joseph jsou bráchové, kterým není žádná klukovina cizí. Je jim deset a dvanáct let a bydlí v Paříži, takže příležitostí k vylomeninám mají spoustu. Do života jim ale tvrdou rukou zasáhne osud. Francie se roku 1941 ocitne pod nadvládou nacistického Německa a maminka musí hochům jednoho dne našít na kabátky žlutou židovskou hvězdu. Tatínek, který správně odhadne závažnost situace, rozhodne, že chlapci musí okupovanou Paříž okamžitě opustit a tajně odcestovat na jih Francie, přes demarkační čáru, na území, které není okupováno a kde se všichni čtyři snad opět znovu shledají.


Chlapci odjíždějí bez dokladů, jen s mapou, s minimem jídla a peněz a s jasnými instrukcemi, že nesmí nikdy a za žádných okolností nikomu prozradit, že jsou židé.
Před sebou mají dlouhou cestu nočním vlakem, pasti nastražené německými hlídkami a nebezpečný přechod přes vysokohorské hřebeny. Jediné, na co se přitom můžou spolehnout, jsou vlastní síly, statečnost, instinkt a občasná pomoc dobrých lidí.        

Možná jste netušili, že…

  •  Knižní předlohou snímku se stal bestseller jednoho z bratrů, skutečného Josepha Joffa, který vyšel ve Francii v roce 1973 a jmenoval se Un sac de billes. Do angličtiny byl román přeložen pod jménem A Bag of Marbles. Loni vyšla kniha konečně i u nás a nese stejný název jako snímek.  
  • Režijní filmografie režiséra a spoluautora scénáře Christiana Duguaye určitě stojí za povšimnutí. Duguay se zapsal povědomí filmových fanoušků zejména snímkem Hon na šakala (1997), televizním filmem Johanka z Arku (1999), filmem Hitler: Vzestup zla (2003), Coco Chanel (2008) či snímkem Anna Karenina (2013). Ačkoli Christian Duguay žije v Kanadě, většina jeho snímků je produkčně vázána na Evropu, nejčastěji právě na Francii či Itálii.
Reklama
Reklama