Dagmar Veškrnová jako Holka na zabití

Krimifilm Holka na zabití natočil Juraj Herz pouhý rok poté, co uvedli v kinech jeho laskavou komedii ze současnosti Holky z porcelánu. V obou filmech mu hrála Dagmar Veškrnová, kterou považuje do značné míry za svůj objev. Dívejte se ve čtvrtek ve 20.00 na Prima MAX.
Holka na zabití
Holka na zabití
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Juraj Herz o tom sám říká: „Když jsem dostal v roce 1973 do ruky scénář Holek z porcelánu, zaujal mě a začal jsem hledat neznámé a neokoukané dívky, většinou podle fotografií. Našel jsem i fotku jisté Veškrnové, tehdy studentky JAMU, zaujala mě a pozval jsem ji na zkoušku. Pak jsem našel Lenku Kořínkovou – ta byla ze všech těch holek nejmladší, ale jednoznačně jejich šéf, nejsilnější osobnost.

Holka na zabití - upoutávka
Holka na zabití - upoutávka

Dášenka ale byla od začátku miláček, byla s ní ohromná sranda, třeba i nechtěná. Měla například strašně ráda čokoládu Milenu, a tak jsme vymysleli, že v každém záběru bude tu Milenu jíst. Když ji zabírala kamera, kousla do čokolády, pak byla pauza – a co s tím zbytkem? No, tak ji snědla – a pro další záběr jí rekvizitáři nesli novou.

Po nějaké době za mnou přišli: ‚Juraji, nevšiml sis, že Dáša začala tloustnout?‘ Ona už mezitím snědla osm kilo Mileny! Viděl jsem, že je ze všech těch dívek nejlepší a hledal jsem pro ni další film. Byla to Holka na zabití.“ Následovat měl třetí – Automatická holka – o prodavačce z automatu, ale ten už režisérovi na Barrandově, kde byl střídavě v milosti a nemilosti, nepovolili.

Film Holka na zabití byl hotový za rekordních pět týdnů!

Zatímco za první republiky filmy běžně vznikaly během pár týdnů, za socialismu se natáčení kolikrát protáhlo i na řadu měsíců. V případě Holky na zabití byl Juraj Herz se svým týmem s natáčením hotov za pouhých pět týdnů, u Holek z porcelánu byl ještě o týden rychlejší.

Záběry z filmu Holky z porcelánu

Mile ztřeštěné Holky z porcelánu

Kameraman obou filmů Andrej Barla to vysvětluje takto: „Všichni přesně věděli, co mají dělat, byli skuteční profesionálové. Film se točil celý v exteriérech, v Peci pod Sněžkou a jejím okolí, což je celkem dost náročné, protože se vám každou chvíli mění světelné podmínky a počasí. Jenže geniální architekt Vladimír Labský vybral jako hlavní ‚stan‘ Žižkovu boudu v Peci pod Sněžkou, která byla v té době těsně před rekonstrukcí – tedy prázdná a nám zcela k dispozici.

Měla i dostatečnou ubytovací kapacitu, takže v ní mohl přespávat štáb i všichni herci. Ráno jsme jenom sešli z podkroví ze svých pokojů dolů – a už jsme byli na place. Večer jsme si kolikrát i sami vařili, jinak přes den docházeli profesionální kuchaři, kteří připravovali jídlo pro herce. Prostě – ideální stav a žádné zdržování!“

Krásná Žofie byla zavražděná hned na začátku

Dagmar Veškrnová v roli naivní venkovské holky Anny se vydá pátrat po své kamarádce Gitě a dlouho netuší, že se stala obětí zločinu. Gita se objeví jen v prvních záběrech filmu a ve skutečnosti jde o Žofii Veselou, provdanou Kanyzovou, kterou již leta známe jako vydavatelku lunárních kalendářů a manželku herce Jana Kanyzy.

Odmalička chtěla být herečkou, ale při její výšce 180 cm by to nebyla zřejmě ideální volba, a tak zvolila kompromis a vystudovala loutkoherectví. Občas jí ale filmaři nabídli menší roli a její výrazně krásná tvář se rozhodně nedala přehlédnout. Film Holka na zabití byl po malé roličce v seriálu Pan Tau její druhou příležitostí – stejně jako pro Dagmar Veškrnovou.

Největším spojencem Anny se v kriminálce stane příslušník VB – Ilja Prachař, který údajně nakonec pomohl i samotné herečce. Dagmar Veškrnová totiž začala svou kariéru v Divadle Jiřího Wolkera, ale Prachař se zasadil o to, aby mohla nastoupit do jeho domovského, a mnohem prestižnějšího Vinohradského divadla za Ivu Janžurovou, která v té době byla na mateřské dovolené.

Film Holka na zabití tak byl pro Dagmar Veškrnovou vlastně osudový. Posuďte ve čtvrtek ve 20.15 na Prima MAX

  • Rok výroby: 1975
  • Režie: Juraj Herz
  • Scénář: Josef Šilhavý
  • Kamera: Andrej Barla
  • Hudba: Bohuslav Ondráček
Reklama
Reklama