Botu rozhodně neuděláte, když se podíváte na Botu jménem Melichar

Děj začíná 1. září, kdy startuje školní rok a s ním také úsměvné příhody žáků jedné pražské základní školy. V hlavních rolích se vám představí prvňáček Honzík (Martin Šotola), který má geniální plán, jak s pomocí pětek na vysvědčení propadnout zpátky do školky, nakonec ale prokáže nebývalý detektivní talent a pomůže odhalit školního zloděje.
Dále je tu jeho starší sestra Jolanka (Regina Řandová), která chodí do osmičky a je zamilovaná do deváťáka Radima, učitelka Adamová (Eva Salzmannová), která je ředitelem neustále kárána za to, že při přecházení z jedné školní budovy do druhé zapomíná zamykat, a další a další. Jako tělocvikářka Moutelíková vás pobaví výborná Jiřina Jirásková a v roli maminky Honzíka a Jolany se představí Dana Syslová.
Málokdo ví, že Zdeněk Troška, do té doby téměř neznámý absolvent FAMU, byl až devátý v řadě režisérů, kteří byli se scénářem Jany Poslušné-Knitlové osloveni. Těžko říct, zda to byla jeho filmařská intuice či nováčkovská ambice, co ho vedlo k tomu nabídku přijmout, jisté je však, že to bylo rozhodnutí nadmíru správné. Mnozí Troškovi kritici hovoří o „Melicharovi“ jako o jeho nejlepším filmu vůbec, a i když se tu teď do podobných úvah pouštět nebudeme, kvalita téhle rodinné komedie je rozhodně neoddiskutovatelná.
Bylo by zajímavé vědět, čeho se prve oslovení režiséři tolik báli – zda to byla skutečnost, že většinu hereckého ansáblu tvořily děti, či se jim zkrátka rodinná komedie ze školního prostředí nehodila do portfolia. Faktem ovšem zůstává, že Zdeněk Troška si se scénářem poradil na jedničku a přeměnil ho v jeden z nejkouzelnějších dětských filmů vůbec protkaný vtipnými hláškami a vkusným humorem, pro který si už dlouhá léta uchovává své skalní fanoušky hlavně z řad dospělých.