Bílá paní aneb Excelentní kritika tehdejšího politického režimu

Kritická komedie o tom, jak totalitní systém dokáže z lidí dělat nemyslící ovce či rovnou úplné tupce. Je až s podivem, že tahle protirežimní satira byla promítána celých pět let, než ji politické špičky stáhly. Klobouk dolů před Zdeňkem Podskalským starším a celým hereckým ansáblem, že měli odvahu natočit tak trefnou kritiku tehdejších poměrů.

Ve vesnici Komonice dojde jedné noci k zázraku. Na místním zámku vystoupí z obrazu Bílá paní (Jiřina Bohdalová) komonická a rozhodne se páchat dobro. Staré Blažkové zařídí v chalupě vodovod a celá vesnice je kvůli tomu vzhůru nohama. To se přece vůbec nehodí, aby problémy místních řešil nějaký duch! Od toho je tu městský výbor. Do vsi je vypravena zvláštní komise z ministerstva, která – poté, co je svědkem dalšího vystoupení Perchty z obrazu – malbu ukradne a odveze ji do depozitáře. Most přes místní řeku, který měla Bílá paní postavit, tak stále chybí, ale oslavy naplánované při příležitosti jeho otevření se kvůli tomu přece rušit nebudou.

Za zvuků hudby se občané vrhají do vody v místě, kde měl most stát… a plavou.

Nejtrefnější hlášky:

„Drž hubu a plav.“ „Nepotřebujeme strašidla, když máme národní vejbor.“

„Ale to musíte opatrně, aby nám lidi nezačali moc přemejšlet.“ „Vždyť tu žádný most není!“ „Ale jdi někam s tou pravdou!“

Možná jste o filmu Bílá paní netušili, že…

• Snímek se promítal do roku 1970, ale následně zmizel v trezorech tehdejšího komunistického režimu. V obnovené premiéře jsme si ho připomněli znovu v roce 1989.
• Komedie byla natočená podle povídky Jak Pupenec k štěstí přišel, která je součástí povídkové knihy Karla Michala Bubáci pro všední den.
• Zařadit do snímku píseň Na Okoř je cesta byl nápad jednoho komparzisty. Režisér Zdeněk Podskalský starší mu za něj údajně zaplatil honorář 400 korun, což bylo na tehdejší dobu pořádná suma. Jen pro porovnání: za jeden den natáčení dostali komparzisté 120 korun a za den, kdy se netočilo, 70 korun, což bylo pořád víc než běžný honorář za filmování.

I mistr tesař se jednou utne…

Povšimněte si kastelána Vlastimila Brodského v cca 16. minutě snímku. Na noční procházku zámkem si bere halapartnu s plnou čepelí. O chvíli později však drží halapartnu s čepelí proděravěnou.