Dovedná lež o králích Šumavy: Jeden zemřel v klidu v roce 1977, další žije v Chicagu

Kontroverzní film Král Šumavy v celé své kráse uvidíte ve čtvrtek ve 20.00 na Prima MAX!
Král Šumavy - upoutávka

Všudypřítomná mlha, vlhko a bláto, k tomu opuštěné domy, chalupy a hamry a především smrtonosný močál, dávky ze samopalu, strach a beznaděj. To je Král Šumavy. Film, který v roce 1959 tehdy teprve 11letému komunistickému režimu posloužil jako filmový mlýnek na maso – v ruinách Kvildy semlel do jediné hmoty slavné šumavské pašeráky, komunistické strážce hranic, vysídlené pohraničí i osobitou šumavskou přírodu, aby si ve zručné režii Karla Kachyni vyřídil účty nejen se všemi odpůrci nového řádu, ale především se starou Šumavou.

Ten rok se v lidově-demokratickém Československu natočilo 31 filmů včetně Dařbujána a Pandrholy. Král Šumavy má ovšem k pohádce daleko, a to hlavně svým námětem – divák měl už ve 26. minutě s úžasem sledovat, jak krále Šumavy, obávaného pašeráka a později převaděče, ve filmu nazývaného Kilián, zastřelila hlídka SNB (Sbor národní bezpečnosti – neplést s dnes oblíbenou zkratkou pro snowboard). A že hranice do Bavorska je neprostupná nejen díky „příslušníkům“, ale také kvůli všudypřítomným močálům. Nejsou to jediné záměrné nesmysly, které se ve filmu objeví.

Soumarské rašeliniště se zaplavenými odvodňovacími kanály
Soumarské rašeliniště se zaplavenými odvodňovacími kanály

Kolik bylo králů Šumavy?

Pravdou je, že jméno Kilián si scenárista filmu Rudolf Kalčík, úplně nevymyslel. Kilián skutečně existoval, ale nebylo to příjmení, ale křestní jméno. Kilián Nowotny byl napůl Němec napůl Čech a patřil do staré německé pašerácké rodiny ze Starých Hutí u Kvildy, která se svému „řemeslu“ na hranicích s Bavorskem věnovala po několik generací. Jen po roce 1946, když ho odsunuli do Bavorska, vyměnil cukerín, obilí, rejžáky a benzínové zapalovače za živý kontraband. Ve službách americké CIC (zpravodajská služba armády USA) převáděl po roce 1948 přes hranice oběma směry agenty a uprchlíky (ty ovšem jen směrem do Bavorska).

Tělo a pak i fotka zastřeleného krále Šumavy, které uvidíte ve filmu, jsou jen zbožným přáním komunistické Státní bezpečnosti. Kilián Nowotny se sice do přestřelky při jedné příležitosti dostal – to když na něj pohraničníci čekali u Františkova, kde musel přebrodit Vltavu. Jenže i když byl zraněný, utekl jim do Bavorska, kde pár kilometrů od hranic spokojeně žil až do roku 1977. Zajímavostí je, že agenta Kiliána ve filmu hrál neherec, místní psovod z Kvildy. Na konkurz přišel kvůli svému vlčákovi, ale když ho režisér Kachyňa uviděl, okamžitě v něm poznal „svého“ zlosyna.

Obchod na hlavní ulici na Kvildě, budova za ním je dnes zbouraná
Obchod na hlavní ulici na Kvildě, budova za ním je dnes zbouraná

Potíž je i v tom, že na titul krále Šumavy neaspiroval jen Kilián Nowotny. Komunisté by se asi hodně ošívali, kdyby museli přiznat, jakou paseku jim na tehdy ještě děravé hranici s Německem způsobili další místní převaděči v čele s bratry Josefem a Bohumilem Hasilovými ze Zábrdí u Prachatic. Josef Hasil, který dokonce sloužil u pohraničního útvaru SNB ve Zvonkové, pomáhal najít cestu ke svobodě lidem na trasách v oblasti Trojmezí. Právě jeho StB ve svých spisech označila za krále Šumavy. Zatímco Bohumil Hasil padl v přestřelce mezi Českými Žleby a hranicí, Josef dosud žije na předměstí Chicaga.

Jestli se chcete dozvědět víc o tom, jak komunisté využili legendy o králi Šumavy k zamaskování vlastních zločinů, ale také o tradici pašeráctví, zmizelých vesnicích a prázdných šumavských údolích a pláních, máte dnes naštěstí přinejmenším dvě možnosti. Jednou z nich je kniha Smrt Krále Šumavy (65. pole 2011) od vimperského rodáka Martina Sichingera, druhou pak Návrat krále Šumavy (Labyrint 2012) od novináře a spisovatele Davida Jana Žáka. První z nich se věnuje Kiliánu Nowotnemu, druhá Josefu Hasilovi.

Močály a Kvilda

Děj Krále Šumavy se odehrává na Kvildě – to si Kachyňa vymínil. Komunističtí našeptávači mu nabízeli, ať si vybere nějakou úhlednou vesničku, nejlépe s muškáty v oknech, ale režisér prosadil svou. Kvilda měla před válkou asi 1200 obyvatel, dnes jich v Pražáky milovaném letovisku žije 136. V době natáčení filmu to ale byla zcela vybydlená a vydrancovaná vesnice, takže skupinka dětí vesele se honících troskami zbořené budovy je holý nesmysl. Mimochodem filmovou zhrouceninu byste dnes na Kvildě hledali marně – stála hned vedle obchodu (ten zůstal), ale místo ní najdete úhledné parkovišťátko.

Německé náhrobky na zrušeném hřbitově na Kvildě
Německé náhrobky na zrušeném hřbitově na Kvildě

Také místní hřbitov ve filmu plný narychlo opřených železných křížů, je minulostí. Za kostelem uvidíte už jen louku obehnanou zdí, u které je vyskládáno pár náhrobních kamenů. Kříže dávno skončily ve šrotu.

Stejně tak se v okolí Kvildy a už vůbec ne na hranicích nedostanete do pasti močálu. Všechny slatě se nacházejí blíž do vnitrozemí a dají se snadno obejít. Kilián sice jednu z nich – Chalupskou slať – při svých cestách od Vimperka k hranicím překračoval, ale to jen proto, že věděl, kudy jít, a šetřil tím čas.

Močál, v němž ve filmu Jiřina Švorcová nádherně utone, se ovšem na Šumavě nevyskytuje nikde. Schválně si všimněte kruhového tvaru bahnitých louží – jsou to krátery minometných granátů, které při natáčení filmu vojáci vystříleli na louku kolem Prášilského potoka u jezera Laka. Pak potok přehradili a vodu svedli na louku. Přidali bahno a umělý močál byl hotov.

Chalupská slať - tudy chodil Kilián Nowotny, jeden z králů Šumavy
Chalupská slať - tudy chodil Kilián Nowotny, jeden z králů Šumavy

Vlastně dobrý film?

Nenechte se mýlit – Kachyňa v Králi Šumavy odvedl svou práci „bohužel“ více než dobře. Nezklame ani přehlídka tehdejších hereckých hvězd v čele s Jiřím Valou, hlavním filmovým milovníkem 50. let (hraje strážmistra SNB Karla Zemana), a Jiřinou Švorcovou v roli prodavačky Marie Rysové. Kamera je výborná, zamrzí zkratkovitost děje daná scénářem.

O co ve filmu jde, vědí asi všichni. Předsunutý oddíl SNB (Pohraniční stráž vznikla až později) hlídá v roce 1948 hranici s Německem, kterou neustále překračují agenti snažící se škodit novému režimu. Parta chlapů – příslušníků oddílu – si poradí s nevlídnou přírodou (do služby se chodí zásadně v dešti, a to korytem řeky), dávkami ze samopalu (tohle by vlčák opravdu nepřežil) i citovou deprivací (pomůže vnadná prodavačka).

K tomu se občas připletou uprchlíci zvaní kopečkáři. Jednu takovou trojici „výtečníků“ včetně debutujícího a roztomile buržoazně rozcuchaného Václava Sloupa ve filmu uvidíte – s bodrým pošťuchováním je odvádí příslušník SNB, zřejmě aby jim domluvil. O mučírnách StB ve sklepích na náměstí ve Vimperku, kamenolomech a uranových dolech pochopitelně ani slovo…

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama